Pomoc Církve bratrské na Ukrajině v roce 2015 - ohlédnutí

Uplynul již rok a půl od prvního vyslání poslů z Církve bratrské s finanční pomocí na válkou postiženou východní Ukrajinu. Uskutečnily se celkově dvě výpravy, jedna v únoru 2015 do Doněcké (jihovýchodní) oblasti Ukrajiny a druhá v dubnu 2015 do Luhanské (severovýchodní) oblasti Ukrajiny. Peníze jsme předávali za pomoci křesťanů působících v spřáteleném Svazu evangelijních křesťanů baptistů. Využili jsme především přátelské vztahy našich přátel. Podrobné informace o obou cestách najdete na webu zde:
První výprava únor 2015: http://zababik.blogspot.cz/2015/03/ukrajina-2015-predani-pomoci.html
Druhá výprava: květen2015: http://zababik.blogspot.cz/2015/05/druha-vyprava-na-vychod-ukrajiny-s.html

Smutným údělem humanitárních misí je jejich krátký život, jehož délka se zhruba shoduje s mediálním zájmem o místo konfliktu. Ten se časem přesune jinam, k aktuálnějším tématům. Stará témata upadají do zapomnění. Konflikt na Ukrajině trvá dodnes, mluví se o jeho zamrznutí. Při svých následných pobytech na Ukrajině jsem se přirozeně doptával, jak peníze pomohly. Dovoluji se tedy k naší humanitární misi vrátit. Popíšu typické příběhy, které dokumentují, kde a jak finance pomohly, a ukazují tak smysluplnost pomoci.

Postavený dům

Když jsme byli s Davidem Novákem v Luhansku, ve městě Lysičansk, navštívili jsme jeden z mnoha rozbombardovaných domů. Stáli jsme u kráteru, který vznikl po zásahu gradem (raketou podobnou kaťuším z druhé světové války). Babička, nejstarší příslušník rodiny žijící v domě, na místě zemřela. Zbytek rodiny zůstal bez střechy nad hlavou.

                                                           Obyvatelé onoho domu.

Rodině jsme předali jistou částku. Na konci cesty jsme se ke zbořenému domku znovu vrátili a předali ještě větší částku. Bylo nám těch lidí velmi líto. Zřejmě toto poslední gesto inspirovalo našeho spolupracovníka Timotea, který s pomocí našich dalších peněz zorganizoval velkou brigádu. Skupina mladších křesťanů ze Zakarpatí uspořádala pomocnou výpravu a pomohla zničený dům znovu postavit.

Členové výpravy ppřed branami měšsta Lisičansk

                                       
Timoteus mi ukazoval jeho fotografie. Z obrázků je zjevný ukrajinský styl oprav, bez stavařské preciznosti. Ale dům je zcela funkční.

Na cestu, a hlavně na veškerý stavební materiál, využili naše peníze. Timoteus námvyprávěl o vděčnosti jeho obyvatel.

Výprava před postaveným domem

  Člověk by moc rád podobně pomohl všem lidem postiženým konfliktem stejně, ale život v různých misích mě naučil, že i pomoc má povahu milosti. Jeden dostane a dalšímu je pomoženo od jiných, jinému pomoženo není. Tady končí první příběh.

Běženecká rodina – změna kvality bydlení

Jak jsem psal, v době konfliktu nastalo na Ukrajině stěhování národů z východu na západ. Druhý příběh je přímo modelový. Ljuba žila se svou rodinou v Doněcku, se svým mužem měli tři syny. Prostřední, osmnáctiletý byl postižen Downovým syndromem a vyžadoval plnou domácí péči . Neměli jednoduchý život. Aby toho nebylo málo, manžel Ljuby před šesti lety zemřel na rakovinu. Byl to zřejmě skvělý a veselý chlápek, zubař. Soudě podle fotografií, co jsem viděl. A vždycky může být hůř! V zemi vypukla válka. Nad jejich domem létaly rakety, vybuchovaly miny. V této situaci vdova se třemi kluky raději utekla do západního bezpečí. Na východě nechali dům, který má kvůli konfliktu nulovou hodnotu. (Jak málo stačí, a přijdete o celoživotní jmění!) Přestěhovali se do Mukačeva, kde žije její podnikavý bratr.
Ze začátku bydleli ve starém městském bytě se shnilou podlahou, s teplotou přes zimu 12 stupňů. Nutno podotknout, že děti s „douwnikem“ těžko snášejí chlad. Ale byli vděční za to, že jsou v bezpečí, daleko od války. Za peníze z naší sbírky a navíc z finanční pomoci táborského sboru zaplatili roční nájem v novém bytě. A jsou rádi, protože v něm mají teplo a čisto. Bydlí, jak je z fotografií zjevné, skromně, ale slušně.

Navíc se táborský sbor rozhodl sestru dlouhodobě podporovat, což dělá. Podporuje jí i místní sbor, který se celé její rodině stal duchovním domovem. Jeden ze synů studuje, druhý začal pracovat a nyní zase studuje. Neúplná a postižená rodina má však před sebou velmi nesnadný život. Ale v době, kdy jim bylo nejhůře, jim naše finanční pomoc výrazně pomohla a změnila kvalitu bydlení. Navíc sestra Ljuba stejně oceňuje i vědomí, že není sama a že má přátele a bratry a sestry po celém světě, i u nás ve spřáteleném sboru v Táboře.

Drobná pomoc v pravý čas, velká pomoc

Třetí příběh je podobný. Z válečného konfliktu utekla svobodná matka se svou čtrnáctiletou dcerou. Její manžel ji už dávno opustil. Žila v Doněcké oblasti, městečku kousek od samotného města Doněck. Dům jejího dědečka byl zasažen granátem a srovnán se zemí. I jejich dům byl ve válce zasažen a je staticky porušený. Dědeček se nastěhoval k nim. Válka pokračovala. Nad rozbitým domem létaly rakety, po ulicích neskrývaně pobíhali ruští vojáci. Matka se spolu s dalšími obyvateli rozhodla pro radikální řešení. Sbalila si vše potřebné a jela hledat nový domov na západ země v podhůří Zakarpatí. Spolu s dalšími běženci nalezla přijetí v záchranné síti tvořené otevřenými a ochotnými srdci baptistických rodin. První střechu nad hlavou jí poskytla rodina emeritního pastora Petra Murgy.

Manželé Murgovi

 Elena byla zaskočena pohostinností a laskavostí křesťanů. Postupně se přestěhovala do černé kuchyně rodiny Murgů. Naše peníze jí pomohly k zajištění dřeva na zimu, což je významná a tíživá položka každé rodiny v Zakarpatí. Začala pracovat v obchodě za ubohý plat a od státu dostává ještě ubožejší příspěvek.

Elena před obchodem 

Dcera Eleny

V současnosti si pronajala malý byt nad obchodem a začala žít samostatně. A na ty, kdo jí pomohli, už poněkud zapomněla. Na bohoslužby nechodí. Život jde dál. Tady končí třetí příběh. Tato sestra dostala docela malou výpomoc. Získala teplo v pokoji přes klíčové období a navíc alespoň trochu lidské důstojnosti – nemusela být tak závislá na pomoci hostitelské rodiny. Malá pomoc v klíčovou chvíli, velká pomoc.

Další cesty peněz

Za peníze z pomoci bylo rovněž nakoupeno mnoho pytlů a beden potravin a ty byly, často riskantně, odvezeny do zón s nedostatkem jídla.

Pomohly opravit rozbité byty a domy. Pomohly zaplatit drahou léčbu v nemocnicích. Pomohly dětem v dětských domovech.

Závěr

Rok a půl uplynul, o konfliktu a Ukrajině se nemluví. Konflikt už se ztišil, ale neutichnul. Na východě vznikly dvě neuznané republiky, které nepatří ani k Rusku, ani k Ukrajině. A jsou poněkud zemí nikoho. Dennodenní bojůvky pokračují, zvláště pozdě odpoledne, kdy pozorovatelé mise OBSE jdou z práce domů. Po parku se procházejí maminky s dětmi a v dálce se střílí. Běžná realita všedních dnů. Zmatená a tíživá situace na východě trvá.

Pokud chcete východ Ukrajiny, sužovaný zamrzlým konfliktem podpořit, doporučuji podpořit brněnskou organizaci http://chutpomahat.cz/. Osobně se domnívám, že dělají zajímavou, pečlivou a adresnou práci, vše v duchu evangelijní probuzenecké zvěsti.

Nemohu se ale nezmínit také o pomoci Diakonie v Zakarpatí. Netýká se už válečného konfliktu, ale konkrétní pomoci lidem v tíživé situaci onkologického onemocnění, což bez obrovských a i pro nás těžko představitelných finančních částek nelze zvládnout.
http://dcbvzakarpati.blogspot.cz/